Někdy se soukromým podnikatelům daří docela dobře. Vybrali si obor, který je baví a současně přináší i dostatečné zisky, a to je pak možné mluvit o štěstí.
Jenže takové štěstí nemají všichni soukromníci. A tak jsou tu kromě těch úspěšných i mnozí, kteří svou situaci zvládají jenom s obtížemi, a někdy třeba ani to ne. A je naprosto pochopitelné, že když se někomu zrovna v podnikání nedaří, musí tento udělat něco, co ho zachrání před krachem. A to znamená, že si nějaký osudem krutě zkoušený soukromník musí vzít půjčku, aby zvládnul ekonomické potíže, do kterých se dostal.
Jenže každý, kdo někdy o podnikatelskou (a vlastně nejen podnikatelskou) půjčku žádal, určitě potvrdí, že to obvykle není jenom tak, že se půjčka nedává jen tak někomu, kdo si o ni řekne. Když se člověk obrátí na banku s úmyslem z ní nějakou tu půjčku vymámit, může sice teoreticky uspět, jenže napřed musí dokázat, že je žadatelem, který si zasluhuje, aby do něj byl vložena dostatečná důvěra. Nedůvěryhodným lidem, tedy třeba těm, kdo mají poměrně malý příjem nebo záznamy v registrech dlužníků či exekuce, se tu totiž tradičně nevyhoví.
A kdo nezvládne dostatečně přesvědčit o své bonitě? Ten už to může zkusit snad jedině u nebankovní společnosti, protože jedině u té je naděje i pro ty, kdo jsou problematickými žadateli. Pokud se zvolí hypotéka bez registru, dá se uspět i tehdy, když má člověk nepříjemné problémy, a to z vlastně banálního důvodu – za půjčené peníze se tu ručí zástavou nemovitosti, což dává možnost půjčit si až sedmdesát procent odhadní ceny této nemovitosti až na třicet let, a to bez dělání nějakých obstrukcí.
Když tu totiž ten, kdo potřebuje peníze navíc, zaručí jejich splacení zástavou zmíněné nemovitosti, je jisté, že se peníze, které se půjčí, nebankovní společnosti v pořádku vrátí. Třeba i za cenu prodeje takové nemovitosti, ale vrátí. A proto se tu setká s pochopením každý, kdo se právě potýká s nemalými finančními problémy.